Mrożkovy dramata jsou neobvyklým jevem v současné polské dramaturgii, neboť se těší velkému zájmu veřejnosti i kritiků již téměř 50 let. Tento úspěch lze přičíst zajisté jejich precizní formě, aktuálním tématům, nezvykle trefné parodii a v neposlední řadě také inteligentní komice.

 

Mrożek neguje veškeré lidské, společenské i kulturní stereotypy a konvence. Grotesky a parodie Sławomira Mrożka, mezi které patří i jednoaktovka Tancovačka, jsou namířeny proti falešnosti politického a kulturního života soudobého komunistického Polska. Avšak paraboly, přesněji neurčené místo a doba, ve kterém se dílo odehrává a schématický způsob vytváření postav i situací, působí tím efektem, že lze tyto díla umístit v různých kontextech...

​

Akční situace jsou v inscenaci rozehrávány s citem pro velký kontrast, dynamiku křížících se individuálních linek postav, gradaci a zakončují se v absurditě. Absurdní svět má svou vlastní logiku, která i když má hravou tvář, je trpká a bolestná ve svém výsledku. Inscenace je zacyklena a nasměrována do potenciálního začátku nekonečného kruhu lidské snahy se zabavit (žít), navzdory překážkám.