HORRI-BILI-CRIBRI-FAX
autoři Kateřina Letáková, Vojtěch Franců
režie Petr Hašek
Geisslers Hofcomoedianten, Praha
Autorsky krutě rozdivočelá hra na motivy komedie Horribilicribrifax od Andrease Gryphia z roku 1663 rozžije porubský zámek.
Vojtěch Franců, držitel ocenění Talent roku v Cenách divadelní kritiky, je hercem i spoluautorem inscenace, v níž se trojice kapitánů snaží hledat svoje místo ve světě, kde po třiceti letech vládne mír.
Zámek Poruba - Zámecký sál
Sobota 24. 5. 2025
15:00
Závěrečný díl „geisslerovské” válečné trilogie.
Gryphiova hra Horribilicribrifax je satirickou komedií z roku 1663, která se vysmívá pompéznímu a vypočítavému chování lidí v poválečném období. Vypráví příběh dvou postav: Horribilicribrifaxe z Hromoklína na Burácově a jeho protivníka, Daradiridatumtarida Větrolama z Tisíce Mordů. Jeden z nich je katolík, druhý protestant. Oba se snaží získat přízeň šlechtických dam tím, že se chlubí svými údajnými hrdinskými činy, kterými se proslavili ve skutečných bitvách třicetileté války. Gryphius psal svá dramata jako kritiku soudobé společnosti a kultury. Paroduje literární trendy jako pastýřská poezie či hrdinské eposy a zároveň komentuje společenské nešvary, jako například snobství, pokrytectví a nadměrné sebevědomí.
Kdo je po válce co komu dlužen? A jak tři váleční kapitáni mohou srovnat účty v mírovém období? Místo oslav vestfálského míru přichází chudoba, mor a hladomor. Válka sice skončila, ale její pachuť ve všech zůstává. Co teď? A kdo vůbec zná pravidla míru?
režie: Petr Hašek
dramaturgie: Kateřina Letáková
texty písní: Vojtěch Franců
scénografie: Jitka Nejedlá
kostýmy: Kristýna Šrolová
hudba: David Hlaváč
choreografie: Martin Pacek
světla: Filip Blažek
zvuk a sound design: Tadeáš Dědek
hrají: Martin Bohadlo, Aleš Pospíšil, Vojtěch Franců, Claudia Eftimiadisová
premiéra: 21. 8. 2024 na festivalu THEATRUM KUKS
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ
2 hodiny bez přestávky
VSTUPNÉ
Základní 490 Kč
Student 380 Kč
UPOZORNĚNÍ
Představení obsahuje násilné scény a není vhodné pro děti do 18 let.
ODKAZY
O REŽISÉROVI
PETR HAŠEK
Je absolventem režie na KALD DAMU, uměleckým vedoucím, režisérem a spoluzakladatelem souboru Geisslers Hofcomoedianten a jejich nezaměnitelného nového barokně-divadelního stylu. Mimo svoji režijní činnost (např. Divadlo LETÍ, Divadlo Minor, Palác Akropolis, hradecké Divadlo Drak, aj.) působí i jako lektor hereckých kurzů v Čechách i zahraničí. Byl kmenovým režisérem a později uměleckým šéfem Malého divadla v Českých Budějovicích. Podílel se zde na více než 55 projektech, mj. na rodinném muzikálu Kronikáři (Jihočeské divadlo), Ztracený svět (Otáčivé hlediště Český Krumlov). Spolupracoval také s nezávislým Divadlem LETÍ.
O SOUBORU
GEISSLERS HOFCOMOEDIANTEN
Grandiózní, Energické, Inteligentní, Smyslně Svůdné, Laskavé, Empatické, Rytmické, Strhující, Hravé, Okázalé, Fantastické – a především komediální je divadelní uskupení Geisslers Hofcomedianten, které ve své tvorbě propojuje staré tradice s živým, současným divadlem. Inspirují se barokem, k němu ale přistupují s autorskou svobodou, mísí původní s novým, vzletné s přízemním, činohru, zpěvohru, loutkohru i tanec. Pravidelně svá díla uvádí ve Vile Štvanice a v srpnu každoročně pořádají festival THEATRUM KUKS přímo v areálu kolem kukského hospitálu.
RECENZE
Silného, až tělesného pochopení účinků války na lidskou existenci Geissleři dosahují, aniž z vás soucit ždímají a aniž se při explicitním znázorňování nejnižších poloh sexuality, ba dokonce poloh tabuizovaných, sníží k oplzlosti či odpornosti. Budí bázeň, aniž na diváky pouštějí lacinou hrůzu. Naprosto se vzdali mimetického herectví a povrchní psychologizace. Nahradili je pohyblivostí, hravostí, komediantskou měnlivostí a zkratkou. Alena Sarkissian, iDn
Horri-bili-cribri-fax se formálně podobá povedenému Simply Simpliciovi, jenž také zpracovává obdobně náročné a textově nabobtnalé barokní dílo. Podobně se inspiruje v brechtovském divadle: vystupováním z rolí, jejich rychlým střídáním a zbořením čtvrté stěny. V případě nové inscenace je ale tento postup nejzřetelnější ve způsobu vyprávění. [...] Přistoupit na tuhle nečistou barokní hru chce, přiznávám, trochu specifický vkus. Ale stojí to za to. Natálie Bulvasová, Podhoubí