PETR HAŠEK

Je absolventem režie na KALD DAMU, uměleckým vedoucím, režisérem a spoluzakladatelem souboru Geisslers Hofcomoedianten a jejich nezaměnitelného nového barokně-divadelního stylu. Mimo svoji režijní činnost (např. Divadlo LETÍ, Divadlo Minor, Palác Akropolis, hradecké Divadlo Drak, aj.) působí i jako lektor hereckých kurzů v Čechách i zahraničí. V roce 2013 se stal kmenovým režisérem Malého divadla v Českých Budějovicích a od ledna 2014 je jeho uměleckým šéfem. Podílel se na více než 55 projektech, mj. na rodinném muzikálu Kronikáři (Jihočeské divadlo), Ztracený svět (Otáčivé hlediště Český Krumlov) či návštěvníkům Dream Factory známém titulu 8 GB tvrdýho porna (Divadlo LETÍ).

GEISSLERS HOFTCOMOEDIANTEN

Grandiózní, Energické, Inteligentní, Smyslně Svůdné, Laskavé, Empatické, Rytmické, Strhující, Hravé, Okázalé, Fantastické – a především komediální je divadelní uskupení Geisslers Hofcomedianten, které ve své tvorbě propojuje staré tradice s živým, současným divadlem. Inspirují se barokem, k němu ale přistupují s autorskou svobodou, mísí původní s novým, vzletné s přízemním, činohru, zpěvohru, loutkohru i tanec. Pravidelně svá díla uvádí ve Vile Štvanice.

RECENZE

„I tak inscenace fascinuje v mnoha směrech – herecky, režijně i scénograficky. Zaujme již nápaditá šikma, jež zesiluje nejistý, vachrlatý, až existenciálně úzkostný pocit obyčejného candidovského prosťáčka, uvízlého v soukolí válek a dějin, s nimiž nemá nic společného. Po kolikáté už je taková metafora a ryze středoevropský kafkovský pocit bezmoci vůči dějinám tak aktuální? Náznak a metafora jsou režiséru Petru Haškovi základním vyjadřovacím prostředkem i v případě nejdrastičtějších válečných scén. Především však je tato inscenace zatím snad největší hereckou příležitostí pro Vojtěcha Franců, kterou herec více než stoprocentně využil – ne náhodou je letos proto nominován na Thálii, za což se touto cestou všemi deseti přimlouvám.“ Vladimír Just, Divadelní noviny

„Inscenace Simply Simplicius aneb Svatá prostoto! v režii Petra Haška nám hrůzy a utrpení předkládá jako běžnou součást reality, dělá s publikem to, co divadlo od svého prapočátku dělat má: nechává ho spoluprožít drama svého hrdiny. Je to strhující inscenace s vynikajícími hereckými výkony Vojtěcha Franců, Petra Šmída a Kamily Mottlové jako Černé dámy Smrti. Žádné silnější protiválečné slovo – a žádné proročtější – než tato inscenace pro mě z jeviště v posledním roce nezaznělo.“ Alena Zemančíková, Listy